Auraterapie
Je metoda pracující s energetickým polem člověka a s energetickými centry v lidském těle.
Pro zjednodušení a zkrácení budu dále v textu používat trochu archaický pojem "aura".
Fenomén energetického pole je popisován již od starověku.
Přes 5000 let stará indická tradice mluví o univerzální energii zvané Prána.
Ve třetím tisíciletí před Kristem Číňané objevili existenci životní energie, kterou pojmenovali Čchi.
Kabala, staré židovské učení, mluví rovněž o této energii a nazývá ji astrálním světlem.
John White uvádí 97 různých kultur popisujících fenomén pole zvaného aura.
Myšlenka univerzální energie, kterou je vše prostoupeno, se objevuje v západním vědeckém myšlení v průběhu celé historie. Tato životní energie, vnímaná jako zářící tělo, byla v západní literatuře zaznamenána poprvé kolem roku 500 před Kristem pythagorejci. Různí badatelé se pokoušeli různými způsoby tuto energii v průběhu staletí změřit.
V novodobé historii zmíním dr. Wilhelma Reicha, psychiatra a spolupracovníka S. Freuda. Ten se na počátku 20. století začal zajímat o univerzální energii, kterou nazval "orgone" a studoval vztah mezi poruchami proudění této energie v lidském těle a fyzickými a psychickými onemocněními. Později zkonstruoval řadu fyzikálních přístrojů pro studium tohoto orgonického pole. Na jeho práci navázalo později mnoho dalších vědců.
V nedávné době vědci dr. Richard Dobrin, dr. John Pierrakos a fyzička B. Brennan provedli řadu měření lidského energetického pole pomocí měření světla o vlnové délce 350 nanometrů a pomocí laserového paprsku o malém výkonu.
Hiroshi Motoyama z Japonska naměřil hladiny viditelného záření u lidí cvičících dlouhodobě jógu za použití filmové kamery s nízkou hladinou světla.
Dr. Zheng Rongliang z Číny měřil energii vyzařujcí z lidského těla pomocí biologického detektoru připojeného k fotokvantovému přístroji.
V Šanghajském Institutu atomové fyziky vědci změřili energetické pole mistrů Qigongu měřením zvukových vln o velmi nízkých frekvencích a měřením proudu mikročástic velikosti cca 60 mikronů pohybujících se rychlostí okolo 20-50 cm/sec.
Před několika lety skupina vědců z Institutu bioinformací A. S. Popova objevila, že živé organismy emitují energetické vibrace o frekvenci mezi 300-2000 nanometry. Tato zjištění potvrdila Lékařská akademie věd v Moskvě, potvrdily ji výzkumy ve Velké Británii, Holandsku, Německu i Polsku.
Velice zajímavá je studie lidské aury, kterou prováděla dr. Valorie Hunt s kolektivem v UCLA. Ve své práci "Studie strukturálního neuromuskulárního energetického pole a emocionálních postojů" popisuje snímání frekvence signálů o velmi nízkém napětí v průběhu série rolfingových sezení. Ke snímání užívala jednoduché stříbrné elektrody umístěné na pokožce. Souběžně s měřením pozorovali jedinci schopní vidět energetické pole "auru" sledované osoby. Analýzy byly ve všech případech naprosto shodné.
V současné době, díky modernějším přístrojům podobných měření stále přibývá.
Jestliže tedy definujeme lidské energetické pole jako soubor všech jeho polí či emanací, vidíme, že mnohé z jeho složek dokážeme již dnes běžně laboratorně měřit – např. jeho komponenty elektrostatické, magnetické, elektromagnetické, akustické, termální či vizuální. Tato měření mimo jiné ukazují, že lidské energetické pole existuje v podobě částic a vykazuje podobný způsob pohybu jako proud vzduchu či tekutiny. Tyto částice jsou podle některých badatelů subatomické velikosti. Mnohé vlastnosti lidského energetického pole, vyplývající z laboratorních měření, svědčí pro to, že se jedná o dosud neznámý stav hmoty. Někteří vědci ho nazývají "bioplazma". V rámci kvantového pojetí lze na tělo pohlížet jako na energii vázanou v atomární buněčné struktuře těla. Ve světle výše uvedeného se jako nejpravdivější nabízí holografický pohled na lidské energetické pole.
Jak již bylo výše zmíněno, existují jedinci, kteří mají schopnost vidět pouhým okem tato energetická pole a na základě provedených měření lze jejich popis považovat za pravdivý.
Terapeuti, kteří provozují tento druh léčby, popisují auru jako magnetické pole kolem těla, které neustále interaguje s ostatními aurami v daném prostředí.
Podle této teorie aura, přestože si toho zpravidla nejsme vědomi, rozhoduje o tom, jaké jsou naše první reakce na lidi a situace, a tato reakce je rychlejším a citlivějším měřítkem než řada našich racionálnějších schopností. Aury rostlin, zvířat a nerostů spolu navzájem komunikují a ovlivňují a tvoří tak součást jediného živého systému. Auru každého člověka vytváří souhrn a vzájemné působení záření, které vychází z jednotlivých buněk a chemických sloučenin těla.
Okem vnímatelná aura má tvar oválu a obklopuje tělo v šířce několika centimetrů až několika desítek centimetrů. Aura je mohutnější kolem hlavy a její světlo se skládá ze sedmi různých barev, přičemž každá je spojena s jednotlivými tělesnými orgány, jakož i s vyššími funkcemi. Tvary, barvy a síla světelných paprsků jsou u každého člověka jiné, neboť odrážejí jeho jedinečné ustrojení.
Ti, kdo provádějí auraterapii, jsou zpravidla léčitelé nebo kvalifikovaní terapeuti alternativní medicíny, kteří mají zvláštní zájem o duchovní uvědomování. Jejich schopnost vnímat a terapeuticky využívat auru je výsledkem mnohaleté praktické zkušenosti s pacienty, právě tak jako tvrdé práce na vlastním duchovním růstu.
Terapeut nejdříve pozoruje pacientovu auru, aby vyhodnotil jeho zdravotní stav. Do jisté míry se z aury také dají vyčíst charakterové vlastnosti a pocity člověka. Např. auru s měkkým, roztřepeným okrajem lze považovat za známku toho, že daná osoba snadno propadá vlivu jiných lidí; pevné, ale pohyblivé okraje aury značí citlivost, ale nikoli zranitelnost a ostré, zřetelné ohraničení aury může poukazovat na obranný postoj a sklon vnímat svět jako nepřátelský, což je důsledek vnitřní nejistoty. I barvy aury jsou v auraterapii důležité: hodně červené barvy v auře ukazuje na zlost, modrá na idealismus.
Jakmile si terapeut udělá o pacientově auře celkovou představu, a zjistí, v čem pacientův problém spočívá, nabídne mu různé léčebné postupy. Terapeuti pracují prostřednictvím své vlastní aury, a to díky napojení na proudy, kterými proudí energie do aur jiných lidí. Terapeut se při takovém postupu dotýká pacientova energetického pole nebo si přenos energie vizualizuje.
Lze tak napravovat nejrůznější zdravotní i psychické obtíže.
Metoda je však vhodnější při práci zaměřené na spirituálnější působení neboť pracuje skutečně ve velmi jemných úrovních.